Březen 2013

"Není to úplně nejsušší krém."

31. března 2013 v 18:19 | Nausy |  Trocha rozjímání
Když projíždím youtube, někdy se nestačím divit, co tam naleznu. Opravdu většina mladých slečen už zřejmě netráví volný čas venku s kamarádkami, ale natáčí videa, ve kterých vám pomalu doporučí i koberec ve svém pokoji, protože je prostě dobrý. Samozřejmě nemluvím o holčinách zajímajících se o kosmetiku, jejichž videa mají alespoň nějakou úroveň.

Trója podruhé

29. března 2013 v 19:29 | Nausy |  Fotografie



Bude ze mě námořník!

27. března 2013 v 19:49 | Nausy |  Deník šílence
Samozřejmě ne doslovně, ale s touhle mojí výbavičkou se přiblížím. O to víc se těším na léto, až tu tašku vytáhnu ven!
Na druhé fotce je kosmetická taštička, sice vůbec nevím, jak ji využiju, ale něco se určitě najde. Ty naušničky už poctivě nosím :)
Jinak vše je ručně vyráběné matčinou kolegyní z práce. Už mám doma jednu podobně šitou tašku, akorát je z "novinové" látky. Bohužel se mi u ní rozbil zip, tak ji nenosím. Musím se dokopat k opravě.

↓ Kdyby jste se chtěli podívat na další výrobky, zde je odkaz ↓





26. 3. 13 - Konec lenošení

26. března 2013 v 18:39 | Nausy |  Deník šílence
Poslední dva dny byly velmi zajímavé. Psala jsem šest velkých písemek a upřímně? Ze všech se mi povedly jen dvě a to pozor! Jedna byla z chemie!
Jsem naprosto grogy. Naštěstí jsem měla poslední dvě hodiny výtvarku, tak jsem musela přemýšlet maximálně nad volbou správných barev do mé poloviční abstrakce. Naproti tomu mě vysírala celou dobu (spíš celý školní rok) spolužačka. Všem profesorům leze do zadku, na všechno má připomínky a myslí si, že je naše vládkyně. To tak. A poslouchat dneska zase nahlas ty její průpovídky... To bylo na mě už moc. Nemám nervy ze železa.
Psali jsme ze slovíček, což jsem se samozřejmě dozvěděla včera. Myslela jsem totiž, že si to napíšeme až příští týden, ach já naivní. Ale paní profesorka byla velmi vstřícná a řekla, že to můžu odevzdat o pár minut později, že jsem po nemoci. Děkuju, ale na co mi budou ty dvě minuty, když jsem neměla šanci se to naučit? Naštěstí nám na zbytek hodiny přitáhla od čtvrťáků Benjamina. Němec z Mnichova. Samozřejmě s mojí úrovní němčiny jsem rozuměla každé třetí slovo, ale byl to sympaťák :) Bohužel nám stihl povyprávět pouze o jídle v Německu.
Včera jsem si byla sehnat v knihovně knížku na ročníkovku a při té příležitosti jsem si půjčila také jednu o pilates. Během toho měsíce, co jsem víceméně marodila, jsem nemohla moc cvičit. Teď jsem se rozhodla, že konečně zase začnu, ale místo obyčejného posilování zkusím pilates. V rozmezí 15-20 minut denně to půjde krásně...
Otázka na závěr: Jak to, že pohled do Ruska dorazil dřív, než pohled do Německa, když oba byly podány na poštu ve stejný den?

S. Scarrow - Na křídlech orla

23. března 2013 v 22:09 | Nausy |  Přečteno
Název: Na křídelch orla
Autor: Simon Scarrow
Nakladatelství: Alpress
Rok vydání: 2003
Počet stran: 396
ISBN: 80-7218-937-9






Děj nás zavede do roku 42 n. l. do Germánie. Quintus Licinius Cato nastupuje jako nováček do II. legie. Vojenský režim je pro bývalého palácového otroka, který nejvíce času trávil zahloubán do knih, tvrdý. Zvlášť, když na něho jeho druhové hledí s opovržením, protože do armády přišel společně s písemným rozhodnutím císaře, že má být jménován centurionem. Důstojníci a legát Vespasianus proti tomu samozřejmě protestují, tak se rozhodnou částečně rozkaz obejít a udělají z něho alespoň optia (zástupce centuriona). Proto musí být lepší než všichni nováčkové a dokázat, že si své postavení zasloužil. Také se musí vyrovnat s tvrdým výcvikem a šikanou od ostatních branců.
II. legie se zúčastní invaze do Británie, při které Cato předvede své kvality a zformuje své přátelství se svérázným Macronem, svým centurionem. Navíc oba dva dostanou tajný úkol.
Scarrow vystihl krásně život římské armády - každodenní strasti vojáků při výcviku, jejich přátelství, vojenskou šikanu,... Nechybí tu bojové scény, které jsem si opravdu užila. Autor nešetřil napětím a sem tam i tím humorem, kniha se tak velmi svižně čte, což čtenář určitě ocení. Cato a Macro. Tuhle dvojici jsem si hnedka oblíbila. Opravdu se k sobě hodí. Cato je citlivější a dá se říct i inteligentnější. Zato Macro je ostřílený voják, kterého jen tak něco nerozhodí.
Kniha není pětihvězdičkový bestseller, ale patří mezi mé oblíbence.


20. 3. 13 - Zatracené číslo, které zkazí den

20. března 2013 v 17:39 | Nausy |  Deník šílence
Další písemka z matiky totálně podělána. Jaké překvapení! To jsem ještě včera měla ohromnou radost, že jsem to konečně pochopila, což mě zachránilo pětky. První cvičení jsem vypočítala bez problému, druhé taky dopadlo stejně, ale o posledních dvou se to říct nedá. Jedno cvičení jsem vůbec nepobrala a graf jsem jen tak namalovala. Radostné rozpoložení ze dvou dobře vypočítaných cvičení ze mě vyprchalo velmi rychle po písemce, když jsem zjistila, že jsem ten zatracený radián zapomněla vynásobit číslem pí, tudíž mi vyšel naprosto jiný výsledek. Není to k vzteku?
Pak mě nadále rozčiluje trojka z dějepisu. Za celých sedmnáct let byla má nejhorší známka z toho předmětu 1/2 a jednou dvojka. A pak mi ten chlap, který pomalu neví o čem mluví, napaří trojku. Holt to musím vylepšit. Závěrečná vysvědčení za gympl se mi budou posílat na vysokou s přihláškou.
Jsem klidný člověk, ale zjistila jsem, že s nástupem na gympl se můj netušený cholerismus probudil a začíná mě dost ovládat. Máte nějaký zaručený recept, jak by se to dalo zvládnout bez tekoucích nervů?
Tak se dneska uklidňuju koukáním na oblíbené youtuberky a popíjením kakaa z toho nejlepšího hrnku, co jsem si mohla přát :)


17. 3. 13 - Antimatematik

17. března 2013 v 20:29 | Nausy |  Deník šílence
Mé nadšení z toho, že po víc jak týdnu, nastoupím opět do ústavu, vyprchalo rychleji než pára nad hrncem. Postupně jsem si dneska dodělávala výpisky z dějepisu (popsala jsem víc jak 5 A4 a stejně to nemám hotové), ZSV a nakonec také matematiky. Nejenže si musím dopsat čtyři velké písemky, ale tenhle týden se budou psát další... Proč si všichni profesoři musí na poslední chvíli vzpomenout, že nemáme žádné známky a musíme si rychle něco napsat?
Další zádrhel je matematika. Vždycky, když chybím, tam se prostě bere nové učivo a já svůj návrat do koloběhu školního mučení načasuju na písemku. Super. Přepisovala jsem si goniometrické funkce a vzpomínala, jak primitivní to bylo učivo na základní škole. Na gymplu to pro antimatematika je doslova noční můra. Můžu matematiku přirovnat k tekoucímu písku. Zapadla jsem a dokud mi někdo nehodí lano, tak se propadnu až ke dnu. Nakonec si to lano budu muset hodit sama a strávít dalších pár hodin nad funkcema.

Kde bych chtěla žít?

16. března 2013 v 12:39 | Nausy |  Trocha rozjímání
Jsem realista a nedělám si iluze, že někdy budu mít domov v cizině. Alespoň si jednou za čas sbalit pár švestek a jet tam na dovolenou, mi bohatě stačí.
Rodiče mě tahali každý rok na zájezdy do Alp, Dolomit a Tater. Po těch letech, co jsem tam strávila každé léto, můžu říct, že hory v létě miluju, přestože mi vzaly blízkou osobu. Jsem vlk samotář. Ticho doprovázené nářkem štěrku pod podrážkami bot, můj dech a zvuky přírody - to je pro mě rajská hudba. Ráda se natáhnu u horského jezera a vyhřívám se na sluníčku. Je to opravdová vzpruha pro mé tělo.
Také miluju tu divočinu ve Skandinávii. Žít v malé chatce na pobřeží některého fjordu v Norsku. Nebo na břehu jezera ve Finsku. Mám ráda vodu. Koho by nelákalo se tam v létě koupat?
Ale ruku na srdce... Jsem zhýčkaná městem. Dokážu několik týdnu žít bez civilizace a všech vymožeností, ale ne celý život. Takže na druhou stranu žiju na ideálním místě. Na okrajovém předměstí, kde jsou rozhléhlé lesy necelý kilometr daleko a když chci mít chvilku pro sebe, živou nohu tam nepotkám.

Trója

13. března 2013 v 19:49 | Nausy |  Fotografie
Zdravím,
procházela jsem další soubory se staršími fotografiemi a opět jsem vybrala ty nejzdařilejší :)


11. 3. 13 - Úspěšně smazáno

11. března 2013 v 20:50 | Nausy
Nějako to nechápu. Člověk si tu sepíše další výlev a ono se mu to úspěšně smaže. A to mám zapnuté i automatické ukládání. Pohodička. A to se mi rozhodla vzdorovat i jedna z kláves.
Předpokládám, že do školy konečně ve středu půjdu, ale ejhle, mám tam všechno učení a ve středu píšu dvě písemky. Pokusím se to pak naučit na místě a prostě to nějako sešmolit. Nejistota ze seminářů trvá - na zemáku zatím pouze 8 lidí. Vypadá to bledě.
Za dobu nemoci jsem také pěkně shlédla všechyn filmy, co jsem chtěla a teď jsem plynule přešla na animáky. Většina z nich je docela povedená :D Legenda o Mulan zatím jistě vede.