Živote, živote

15. srpna 2013 v 19:00 | Nausy |  Trocha rozjímání
Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká.
Seneca

Občas se mi zdá, že všichni jedou podle řídícího manuálu. Vystudovat, najít si práci, založit rodinu a všechny radosti života nechat na stáří, až budou mít čas. Jenže pak přijde to stáří, ten vytoužený důchod a ti lidé najednou nevědí, co s tím volným časem. Nemají žádné koníčky, zájmy. Vždyť taky byli jen celý život zvyklí pracovat. Pak se doma buď jenom užírají nudou, nebo začnou opět pracovat. Znám to ze svého okolí.
Začínám se v tom vzorci vidět i já. Celou základu jsem měla spostu koníčků a zájmů. Když přišla střední škola, všechno se změnilo. Tam sedím několikrát týdně do půl paté, doma si akorát sednu znovu k učení, protože chci všechno zvládnout s dobrými výsledky, abych měla lepší šance jít na dobrou vysokou, najít si pak finančně dobře ohodnocenou práci a zajistit rodinu. Věčně se opakující vzorec, který jsem zřejmě převzala po svých předcích.
Jsem mladá a přesto vidím, jak pomalu všechno, co mě baví odkládám na "jindy" před svými povinnostmi. Trochu mě začíná užírat strach, že čím víc času takhle uplyne, tím se zvětší šance, že se odnaučím bavit se. A že to zase přenesu na své děti.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 15. srpna 2013 v 19:20 | Reagovat

Přesně, přesně, přesně!!!
Lidé čekají, až jednou budou staří a budou si to moci užít. Jak smutné.

2 Lúthien Lúthien | Web | 16. srpna 2013 v 10:41 | Reagovat

Je to ale přece tvůj život a ty to můžeš změnit. I když máš hodně povinností, vždycky si můžeš najít čas na něco, co ti udělá radost :)

3 Neriah Neriah | Web | 25. srpna 2013 v 22:59 | Reagovat

U mě to bylo podobné. Na základce jsem měla zájmů opravdu hodně, na střední jich začalo ubývat. Teď na vysoké mám ale v plánu začít se zase některým z nich věnovat a nepodřizovat se jen studiu.
Opravdu mám v plánu nejprve vystudovat a pak založit rodinu, pokud to bude jen trochu možné. K tomu mě však nenutí nějaká společenská povinnost, nýbrž má vlastní touha po rodině. Rozhodně si nechci do pětatřiceti budovat kariéru a pak teprve chtít děti. Zároveň doufám, že nebudu tou typickou uštvanou matkou, která na své děti nemá čas, protože je celý den v práci a hned co přijde domů, začne bez oddechu uklízet a vyvářet celé rodině. Myslím, že je důležité i to, jak člověk myslí sám na sebe, na své potřeby, na své tajné sny. Je pouze na každém z nás, zda budeme chtít zařadit se do toho klasického vzorce, nebo se pokusíme něco změnit...

4 Viki Viki | 26. prosince 2013 v 23:22 | Reagovat

To je sice pravda, ale na druhou stranu,kdo může s čistým svědomím říct, že umí hospodařit s časem, který má. žijeme zkrátka v usoěchané době a nesmíme dovolit ztratit v ní svojí pravou tvář. Je to dost velká výzva. Chce to tožiš zvážit každý krok, který uděláme a koho do něj zahrneme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama