Deník šílence

21. 1. 14 - Divadlo trochu jinak

21. ledna 2014 v 11:07 | Nausy
Asi se u mě projevují mé tradiční příznaky konce pololetí - únava a apatie.

Seminární práce z psychologie a antropologie mám naštěstí odevzdané. Příspěvek do literární soutěže je také odeslán. Tak mám do příští středy klid. Pak na mě naneštěstí čeká ten samý běh. Jak se mi do toho všeho chce!

Včera jsem byla v divadle. Tuším, že se to jmenovalo Soudce v nesnázích. Byla to příjemná komedie o tom, co se stane, když si žena ubere pět let.

To, co následovalo po příchodu domů, už taková komedie nebyla. Vzhledem k tomu, že jsem prokrastinátor jak se patří, nechala jsem si všechny věci na poslední chvíli. O víkendu jsem dokonce radši šla pracovat na zahradu. Nikdy bych nečekala, že se na stará kolena z našeho psa stane krtek. Ty jámy po celém pozemku jsou hrozné a zahrabat to dalo celkem práci. Zbytek času jsem pak vyplnila dokoukáváním seriálů (kdo všechno se kouká na Drákulu?). Věcem do školy jsem se vyhýbala jako čert kříži. Samozřejmě i přes to, že tento týden bude velmi náročný.

Na antropologii probíráme mýtus a pana profesora nenapadlo nic lepšího, že si zahrajeme představení stvoření země. Jsem zvědavá, jak zvládneme téměř bez přípravy zahrát všechno to incestní plození, zabíjení,… Výjimečně bych dala přednost stvoření Země, jak je popsáno v Genesis, než hrát tu babylónskou a řeckou verzi.

3. 9. 13 - Zase v jednom kole

3. září 2013 v 21:39 | Nausy
Prvnímu školnímu dnu jsem se úspěšně vyhnula díky návratu z dovolené a tomu, že jsme nestihli vlak v pět ráno. Nakonec mi to nevadilo, přestože ta absence hned první den nevypadá moc dobře. Ale školní řád už jsem slyšela milionkrát, tak co?
Dneska se jelo rovnou na ostro do 16:15. Měla jsem hnedka dva ze tří seminářů - psychologii a kulturní antropologii. A první věc, co jsme se dozvěděli byla témata seminárních prací a termíny odevzdání. Vskutku krásné přivítání. Paní profesorka na psychologii je sympatická a pan profesor na antropologii je přísný ve všech ohledech. Alespoň mám jistotu, že bude spravedlivý a nebude nikomu nadržovat. Teď už jen zbývá zjistit, jaké bude tvůrčí psaní, což se dozvím až pozítří.
Překvapivě jsem ale ráda, že mám zas zaplněný diář a budu mít dost povinností. Zjistila jsem, že čím starší jsem, tím více práce potřebuju udělat pro svůj vlastní dobrý pocit. Koníčky do toho nějak započítat nemůžu. Jen povinnosti. Chvílemi mám kvůli tomu pocit, že mi už definitivně hráblo, když si přidělávám dobrovolně práci. Stává se vám to taky?

16. 7. 13 - If you are in a hurry you will never get there

16. července 2013 v 16:59 | Nausy
Řídím se tím čínským příslovím a naprosto si užívám prázdniny. Nač někam pospíchat, když mám tolik volného času. (Přistihla jsem se, že mě baví doma i uklízet). Zatím jsem jen doma, maximálně někam vyrazím, protože se čeká na zítřek, kdy H. bude mít zkoušku z geodézie a pak konečně naplánujeme termín na náš několikadenní výlet na jih. Třeboň - Hluboká - Rožmberk. Už jsem si vytipovala kempy, kde bychom teoreticky mohli přenocovat, pokud si nekempnem někam na okraj lesa zdarma. Ušetříme za ubytování, jenže cesta vlakem se dost prodraží. Zatím jsem to spočítala na necelých osm stovek. Uvidíme.

29. 6. 13 - Zasloužené volno

29. června 2013 v 22:21 | Nausy
Zhruba před měsícem jsem ani nevěřila tomu, že se toho momentu dožiji. Už od května jsem byla ve škole úplně mrtvá. Přece víte, jak se psychické přetížení a stres projevuje i fyzickou únavou? Je to opravdu děsné. Díky tomu vědomí, že mám teď před sebou dva měsíce volna (pravda, naložili nám úkoly i léto, ale není toho moc), jsem dneska úplně ožila. Vlilo to do mě novou energii, kterou jsem dlouho potřebovala.
Známky jsem víceméně neřešila. Ta jediná trojka z matiky není tak hrozná. Už jsem se s ní smířila při nástupu na gympl a jsem ráda, že to není horší. Jen taková věcná, dostáváte někdo něco za vysvědčení? :)
Včera odpoledne jsme s H. znovu vyrazili krmit divou zvěř k soutoku. Jde z toho trochu strach, když se na vás vrhne armáda kachen a gang nutrií :D Zbytky pečiva už nám nestačí, rovnou kupujeme čerstvý chleba.


Tak tohle byla teprve malá skupinka kačerů.


Chvílemi mám pocit, že mají opravdu bezedný žaludek.

Kutná Hora

2. června 2013 v 13:59 | Nausy
Ve čtvrtek jsme měli v plánu exkurzi do Kutné Hory v rámci poznávání středověkých měst.
Odjezd byl naplánovaný na sedmou hodinu, ale já žila celý čas v přesvědčení, že to je domluvené až na osmou hodinu. Naštěstí jsem si to večer předem ještě zkontrolovala. Druhý den jsem zjistila, že jsem si tam v klidu na tu osmou mohla přijet. O půl osmé byli všichni nervózní a autobus stále nikde. Po několika telefonátech se přišlo na to, že na nás ta dopravní společnost zapomněla, tak jsme vyjížděli až po osmé.

19. 5. 13 - Volno!

19. května 2013 v 20:10 | Nausy
Nejtěžší čáct školního roku konečně za mnou! Vzhledem k probíhajícím maturitám budeme mít teďka další dva týdny poměrně volné s minimem učením. V červnu začnou výlety (které se naší třídy netýkají), sporťák pro druháky, komunisťák pro třeťáky a prváků se nic netýká, ti se budou učit až do konce (muhehe, ať si to užijou). To všechno ovšem znamenalo, že se všichni vyučující probrali a najednou si vzpomněli, že máme málo známek a musíme si hnedka napsat několik velmi těžkých písemek. K tomu jsem dodělávala seminárku. Nakonec jsem ji kontrolovala a trochu opravovala spolužákovi, čemuž se divím, protože ten den jsem spala jen tři hodiny a měla jsem problém vůbec fungovat. Asi jsem se ten den na té matice hezky vyspala.
O víkendu jsem se konečně pořádně odpočinula. Z pátku na sobotu jsem spala u H., nikdo nebyl doma, tak jsme se nonstop váleli na gauči u televize, jak jsme oba byli úplně vyčerpaní. Potom jsem si až do teďka užívala to krásné počasí u nás na zahradě. Voda v bazéně měla konečně přijatelnou teplotu, tudíž je první letošní koupání za mnou.
Ráno jsem si taky zašla na TERRA burzu v kongresovém centru. Sháněla jsem té své ještěrčici větší terárium. Nakonec jsem ukořistila parádní jen za sedm stovek. 60x35x35 a má objem 74 litrů. Ale pro jednoho gekončíka to je dost prostoru. Možná ji teda za tři týdny na další burze pořídím kamarádku.

28. 4. 13 - Majáles?

28. dubna 2013 v 11:49 | Nausy
V pátek u nás v Hradci opět zuřil Majáles, který jsem opět vynechala. Samozřejmě jsem byla zase ta divná, že tam nejdu. Já jen nevidím důvod, proč tam chodit, když tam hraje vždycky maximálně jedna kapela, kterou poslouchám. Vážně si raději počkám na České hrady, kde mám jistotu, že poslouchám 90% interpretů. Celý týden se o tom mluvilo a v pátek to bylo pomalu k zbláznění.
Takže jsme s kamarádkou celé odpoledne couraly po vylidněném městě. To byla úplná paráda. Navíc jsem konečně zjistila, kde je u nás nejlevnější malinovka. Začnu na ní do té hospůdky docházet častěji.
Pak jsme ještě potkaly holku, která na ulici vykřikovala, jak moc nesnáší Hradec a jak by všechny Hradečáky vyhubila. Nedivila bych se, kdyby jí někdo jednu natáhl. A včera, když jsem kolem deváté-desáté jela od H., viděla jsem po ulici běžet nahého chlápka. To se nám tu dějí věci.

23. 4. 13 - Ráno v mlze

23. dubna 2013 v 10:49 | Nausy
Po včerejším krásném dni mě ta mlha venku dost překvapila. Měla jsem v plánu se zase opalovat.
Dva dny volna navíc mi přišly vhod. Konečně jsem si odpočinula zase od školy. Navíc jsem konečně začala chytat trochu opálení. Nechci vypadat i přes jaro a léto jako sněhurka. Na to mi stačí zima.
Samozřejmě jsem si plánovala, jak moc budu psát seminárku a jasně, vyprdla jsem se na ni. Za měsíc ji musím odevzdat a mám teprve napsané 2 a půl kapitoly. Už vidím, jak to budu psát týden před odevzdáním. To ani nemluvím o té chemii, ze které zítra píšu a musím se už na to podívat.
Včera večer jsme se s kamarády vypravili do baru. Nečekaně po nás chtěli občanku, takže my neplnoletí jsme zůstali na nealku. Vůbec mi to nevadilo, ale ostatním zřejmě jo, vypravili do jiného pajzlu. Já jsem zůstala jen s jednou kamarádkou na místě, protože se nám tam opravdu nechtělo chodit.
Od minulé středy jsem vážně pěkně emocionálně rozhozená. Řeším trable s chlapy a jsem naprosto v bezvýchodné situaci, protože ať si vyberu jakoukoliv cestu, buď ublížím někomu jinému, nebo budu ubližovat sama sobě. Proč se do toho musím vždycky tak zamotat?

19. 4. 13 - Do gala

19. dubna 2013 v 21:39 | Nausy
Dlouho jsem se neozvala, za což může můj zcela úspěchaný týden.
Ve středu jsme se třídou jeli místo školy na natáčení galavečeru k 60. výročí České televize. Vždycky jsem věděla, že je to všechno víceméně podvod, ale že až tak...
Natáčelo se kolem tří dnů a my jsme měli tu čest se setkat v ten den s Evou Pilarovou, Karlem Gottem, Yvonne Přenosilovou. Celý večer bude uvádět Jiřinka Bohdalová, která byla jediná z výše zmíněných opravdu bombastická a oblíbila si mého spolužáka, který ji pomáhal ze schodů. Takže se koukejte v 4. 5. koukat od osmi na jedničku :D Jako jediná jsem měla bílou košili, nejspíš tedy budu pěkně vidět. Ve studiu jsme strávili pouze jednu hodinu a to jsme tam byli v areálů od půl dvanácté dopoledne až do sedmi večer. Jako honorář jsme dostali sto korun...
Domů jsem dorazila totálně mrtvá. Hlavně taky z toho, že jsem si z úterý na středu do tří do rána psala s kamarádem a vstávala jsem kolem šesté ráno :)
Ve čtvrtek jsem se ale musela učit na čtyři písemky, takže jse opět šla spát v dnešních ranních hodinách. Těším se, až se pořádně vyspím.

13. 4. 13 - Zvláštní to den

13. dubna 2013 v 21:49 | Nausy

Ráno jsem si konečně zašla na poštu pro vytoužené lístky na Nickelback. Trvalo to chvilku déle. Paní za přepážkou měla trochu zmatek v tom, jaké všechny papíry mi má dát a jaké si nechat. Ah, nevím, jak to do listopadu vydržíme. Jsme obě s L. velmi nedočkavé.


Jinak dneska jsem moji kuchařskou teorii uvedla v praxi. Samozřejmě jsem si nemohla vybrat žadné jednoduché jídlo, ale musela začít hned plněnými kuřecími prsy na žampionech a víně. Jasně. Kupodivu se mi to i povedlo. Až na ten krátký okamžk, kdy jsem poznala, že to maso je napíchané vodou, což jsem poznala tím, že ten rozpálený olej vystříkl přes půl metru daleko a dostala jsem plný zásah na krk a levou ruku. Krk to přežil v pohodě, ale ruku jsem si musela půl hodiny ledovat, neb ta bolest byla opravdu děsná. Naštěstí mi zbývalo už jen podusit ty žampiony na víně, tak jsem si k tomu dala i sklenku bílého.

8. 4. 13 Zastavovač, co nezastavuje

8. dubna 2013 v 20:29 | Nausy
Sluníčko svítilo a já tvrdla ve škole do 16:15. Prostě krása, ne? Naštěstí mě to slunce nabíjí pozitivní energií, tak jsem dnešek přečkala bez větších výbuchů zlosti nad školou. Dokonce i napsat na němčinu dopis mi nedělalo problém.
Samozřejmě dnešek byl tak dokonalý, že se prostě něco muselo stát.
Zastavovač na drobné ranky při holení jsem si pořídila už před pár měsíci. Dneska jsem konečně měla tu čest ho vyzkoušet, neb jsem se pěkně pořezala na holeni. Krve jak z vola, tak si říkám, že si ozkouším ten zastavovač. Nevím, kdo tomu dal tak debilní název. Měli ho pojmenovat spíš Posilovač. Nejenže to neuvěřitělně pálilo, dostavil se i pocit, že krvácím z té drobné ranky ještě víc. Takže jsem ten nechutný mučící nástroj odhodila a zastavovala krvení obyčejně kapesníkem. Taky jsem ho pak vyhazovala celý nasáklý krví. Proto by mě zajímají dvě věci:
1) Jaktože ten zastavovač nefungoval?
2) Jak může ksakru dvou milimetrová ranka krvácet jak hluboké říznutí nožem?

6. 4. 13 - Michelangelo je nesmrtelný

6. dubna 2013 v 11:19 | Nausy
Michelangelo jako lidská bytost samozřejmě byl smrtelný, ale jeho dílo žije dál. Na zemáku jsme zrovna včera probírali Vatikán a profesor nám celý nadšený vykládal a ukazoval, co všechno vytvořil výše zmíněný umělec. Vzhledem k tomu, že jsem na něho měla v loni skoro čtyřicetiminutovou prezentaci a znám ho od A do Z, tak jsem spolužačce zvesela doplňovala profesorovu přednášku o další poznatky. Ta ze mě musela mít radost.
Zázračně se mi navíc včera podařilo chytnout wifi v nemocnici, když jsem čekala na ortopedii. prozíravě jsem si vzala s sebou noťas, abych tam neumřela nudou. Matka mě donutila ukázat doktorovi můj vykloubytelnej palec a ramena. On mi pouze oznámil, že jsem hybermobilní a on to má taky. Škoda, nejsem jedinečná.
Dneska slavíme s H. třetí výročí. Nějako se mi tomu nechce vůbec věřit. Nadělila jsem mu už včera krásné modré kšandy, neboť se před nedávnem rozhodl je nosit. On mi na oplátku nadělil velký plakát Hobita, juchů!
Večer jdeme do čajovny. Vidím, jak pak budu ještě do tří do rána vzhůru, protože ten čaj působí jako energeťák.

Bude ze mě námořník!

27. března 2013 v 19:49 | Nausy
Samozřejmě ne doslovně, ale s touhle mojí výbavičkou se přiblížím. O to víc se těším na léto, až tu tašku vytáhnu ven!
Na druhé fotce je kosmetická taštička, sice vůbec nevím, jak ji využiju, ale něco se určitě najde. Ty naušničky už poctivě nosím :)
Jinak vše je ručně vyráběné matčinou kolegyní z práce. Už mám doma jednu podobně šitou tašku, akorát je z "novinové" látky. Bohužel se mi u ní rozbil zip, tak ji nenosím. Musím se dokopat k opravě.

↓ Kdyby jste se chtěli podívat na další výrobky, zde je odkaz ↓




26. 3. 13 - Konec lenošení

26. března 2013 v 18:39 | Nausy
Poslední dva dny byly velmi zajímavé. Psala jsem šest velkých písemek a upřímně? Ze všech se mi povedly jen dvě a to pozor! Jedna byla z chemie!
Jsem naprosto grogy. Naštěstí jsem měla poslední dvě hodiny výtvarku, tak jsem musela přemýšlet maximálně nad volbou správných barev do mé poloviční abstrakce. Naproti tomu mě vysírala celou dobu (spíš celý školní rok) spolužačka. Všem profesorům leze do zadku, na všechno má připomínky a myslí si, že je naše vládkyně. To tak. A poslouchat dneska zase nahlas ty její průpovídky... To bylo na mě už moc. Nemám nervy ze železa.
Psali jsme ze slovíček, což jsem se samozřejmě dozvěděla včera. Myslela jsem totiž, že si to napíšeme až příští týden, ach já naivní. Ale paní profesorka byla velmi vstřícná a řekla, že to můžu odevzdat o pár minut později, že jsem po nemoci. Děkuju, ale na co mi budou ty dvě minuty, když jsem neměla šanci se to naučit? Naštěstí nám na zbytek hodiny přitáhla od čtvrťáků Benjamina. Němec z Mnichova. Samozřejmě s mojí úrovní němčiny jsem rozuměla každé třetí slovo, ale byl to sympaťák :) Bohužel nám stihl povyprávět pouze o jídle v Německu.
Včera jsem si byla sehnat v knihovně knížku na ročníkovku a při té příležitosti jsem si půjčila také jednu o pilates. Během toho měsíce, co jsem víceméně marodila, jsem nemohla moc cvičit. Teď jsem se rozhodla, že konečně zase začnu, ale místo obyčejného posilování zkusím pilates. V rozmezí 15-20 minut denně to půjde krásně...
Otázka na závěr: Jak to, že pohled do Ruska dorazil dřív, než pohled do Německa, když oba byly podány na poštu ve stejný den?

20. 3. 13 - Zatracené číslo, které zkazí den

20. března 2013 v 17:39 | Nausy
Další písemka z matiky totálně podělána. Jaké překvapení! To jsem ještě včera měla ohromnou radost, že jsem to konečně pochopila, což mě zachránilo pětky. První cvičení jsem vypočítala bez problému, druhé taky dopadlo stejně, ale o posledních dvou se to říct nedá. Jedno cvičení jsem vůbec nepobrala a graf jsem jen tak namalovala. Radostné rozpoložení ze dvou dobře vypočítaných cvičení ze mě vyprchalo velmi rychle po písemce, když jsem zjistila, že jsem ten zatracený radián zapomněla vynásobit číslem pí, tudíž mi vyšel naprosto jiný výsledek. Není to k vzteku?
Pak mě nadále rozčiluje trojka z dějepisu. Za celých sedmnáct let byla má nejhorší známka z toho předmětu 1/2 a jednou dvojka. A pak mi ten chlap, který pomalu neví o čem mluví, napaří trojku. Holt to musím vylepšit. Závěrečná vysvědčení za gympl se mi budou posílat na vysokou s přihláškou.
Jsem klidný člověk, ale zjistila jsem, že s nástupem na gympl se můj netušený cholerismus probudil a začíná mě dost ovládat. Máte nějaký zaručený recept, jak by se to dalo zvládnout bez tekoucích nervů?
Tak se dneska uklidňuju koukáním na oblíbené youtuberky a popíjením kakaa z toho nejlepšího hrnku, co jsem si mohla přát :)

17. 3. 13 - Antimatematik

17. března 2013 v 20:29 | Nausy
Mé nadšení z toho, že po víc jak týdnu, nastoupím opět do ústavu, vyprchalo rychleji než pára nad hrncem. Postupně jsem si dneska dodělávala výpisky z dějepisu (popsala jsem víc jak 5 A4 a stejně to nemám hotové), ZSV a nakonec také matematiky. Nejenže si musím dopsat čtyři velké písemky, ale tenhle týden se budou psát další... Proč si všichni profesoři musí na poslední chvíli vzpomenout, že nemáme žádné známky a musíme si rychle něco napsat?
Další zádrhel je matematika. Vždycky, když chybím, tam se prostě bere nové učivo a já svůj návrat do koloběhu školního mučení načasuju na písemku. Super. Přepisovala jsem si goniometrické funkce a vzpomínala, jak primitivní to bylo učivo na základní škole. Na gymplu to pro antimatematika je doslova noční můra. Můžu matematiku přirovnat k tekoucímu písku. Zapadla jsem a dokud mi někdo nehodí lano, tak se propadnu až ke dnu. Nakonec si to lano budu muset hodit sama a strávít dalších pár hodin nad funkcema.

8. 3. 13 - Válení se v posteli

8. března 2013 v 11:40 | Nausy
Mám to štěstí, že vždycky onemocním v nejnevhodnější dobu. Tentokrát předpokládám, že za to může rozhozený organismus z antibiotik a oslabené imunity kvůli streptokokovi, který se rozhodl mi dělat problémy dva týdny nazpátek.
Samozřejmě, to že jsem se včera učila na písemku ze zemáku, která se dneska psala, příjde v niveč. Budu si to moct dopsat až někdy v dubnu, heh. Taky je skvělé, že mi přijel H. z Prahy, ale já musím ležet v posteli s horečkou. Takže naše plány na hezký společný víkend padají.
Hlavně nesnáším to nic nedělání. Ležet v posteli a nic. Maximálně si pouštět seriály, brouzdat po netu, nebo si číst. Člověka to po chvilce omrzí a chce dělat i něco jiného. To jsem měla v plánu, že si dneska konečně uklidím, vyžehlím a vyperu.
Zrovna koukám na rozpis seminářů a počet přihlášených. No, dobrý. Na zemák se zatím přihlásilo jen 5 lidí včetně mě a na otevření jich musí být 12. Zatímco výtvarka a chemie má limit 22 a příhlášených je přes třicet. Hezké. Snad si převolí.

5. 3. 13. - Řvoucí medvěd a semináře

5. března 2013 v 17:49 | Nausy
Ten řvoucí medvěd je náš drahý profesor dějepisu, který si prostě usmyslel, že my jsme ta blbá hovada a nic neumíme.
Jedna starší příhoda:
"Proti komu byly křížové výpravy po Evropě?"
"Proti kacířům," povídám.
"Tak to teda ne! Proti kacířům to vážně nebylo!"
Pak z nás dalších pět minut doloval odpovědi. Nakonec chtěl vědět ještě poslední odpověď. Doloval to z nás dlouho a nikdo nevěděl, co má na mysli, vždyť kacíří to přece "nebyli". Samozřejmě to byli oni a z nás znovu udělal idioty. Takto se to opakuje často... no, nic. Nějak to přežiju. A to mám historii tak ráda a on mi ji tak znechucuje!
Dneska jsem si konečně navolila semináře na další dva roky. Těžké rozhodování mě nakonec nakoplo směrem: seminář ze zeměpisu, psychologie a základy tvůrčího psaní. Uvidíme, jak náročné to bude :)

3. 3. 13 - Zamilovaný blázen

3. března 2013 v 20:19 | Nausy
Je až roztomilé, když po třech letech vztahu se na mě po probuzení H. díval jako malé dítě rozbalující dárky. Takový ten lehký ruměnec ve tvářích a radostný třpyt v očích. A to i přes to, že jsem ráno opravdu vypadala jako malá příšerka (tak jaká smrtelnice je po probuzení hned namalovaná a učesaná?).
Včera jsme byla celá velká parta nejdříve na bowlingu a pak jsme šli do hospůdky. Prakticky všichni tam byli od nás z gymplu, jen H. byl jediný vysokoškolák.
Byl to ten jeden vzácný okamžik, kdy jsem mohla u něho přespat. Můj otec byl vždycky trochu ze staré školy. Teprve po dvou letech vztahu ho přijal jako mého partnera a bylo mi dovoleno u něho přespávat. Před tím to byl pouze "kamarád". Ale i tak to nechci hrotit a spím u něho minimálně. Nechceme si to rozházet u tatíka :)
Ah, jak mně se nechtělo z toho pelechu od něho!

1. 3. 13 - Den v kůži

1. března 2013 v 19:59 | Nausy
Mám radost, že je březen. Zase je o něco blíž jaro a léto. Už mě totiž nějak nebaví chodit nabalená. Někam přijít, všechno ze sebe shodit. Odejít a všechno na sebe zase naházet. Navíc se mi pomalu rozrůstá sbírka sukní, tak je chci vytáhnout - pokud možno bez punčoch. Zatím jsem nenašla žádné silnější, které mě nebudou kousat.
Dneska jsme s H. na chvilku zaskočili do města. Protože bylo tepleji, konečně jsem vytáhla zase moji koženou bundu. Ve sprotovkách měli výprodej, tak chtěl omrknout nějaké batohy prošlápnout si trochu nové pohory.
Jeden mu padl do oka. Dobrých deset minut jsme u něho stáli a on si ho se zalíbením prohlížel. Vážně vypadal, že si ho vezme. To jsem mu tak trošku rozmluvila. Batohu má doma dost, proto pochybuji o využitelnosti všech. Myslím, že si to i sám uvědomuje. S tímhle sportovním vybavením je jak já u knih - nejraději by ho měl všechno. Zatím si to naštěstí vzájemně rozmlouváme.
Minimálně hodinu a půl jsme nakonec doma strávili hraním online her - samozřejmě on vyhrával :D

28. 2. 13 - Den ze života služky

28. února 2013 v 19:49 | Nausy
Začalo to jako celkem pěkný den. Až podezřele pěkný den. Vyspala jsem se dobře, v klidu jsem poklidila v pokoji, chvilku opět mrkla na učení, vyprala všechno špinavé prádlo a vyžehlila slušnou hromadu. Nesmím zapomenout na vyluxování celého baráku.
Po obědě jsem umyla nádobí (po dobu volna máme s tátou nepsanou úmluvu; on vaří, já myju), roztřídila suché ponožky. Pak jsem se rozhodla, že si dám oraz. No, vzhledem ke skutečnosti, že nemám poslední dobou moc náladu na čtení (nebo to spíš dělá můj momentální výběr četby), dokoukala jsem první sérii Hell´s Kitchen. Vždycky mě tenhle pořad bavil.
Úžasné, jak vám jedna osoba může zkazit den. První slova, kterých jsem se po příchodu matky dočkala, byl výslech, jestli jsme nakoupili (to sedí od někoho, kdo jde na nákup jednou za uherák), jestli jsme byli se psem (tak hlavně, že s ním sama moc nechodí) a že volno není na jen učení a dodělávání restů (hlavně, když je celý den pryč tak má potuchy, co dělám - nemluvě o tom, že kvůli nemoci jsem toho minulý týden dost zameškala). Na splnění domácích prací, které ostatně vždycky dělám já, pouze poznamenala, že si toho všimla, ale radost bych jí spíš udělala, kdybych jela na hory. Jo, že mám špatná kolena, v potaz vůbec nebere. Tak jednu světlou stránku to má - neřvala na mě jako obvykle, abych se nes***** do věcí, do kterých mi nic není. Je normální kříčet na lidi za to, že doma pomáhají? Mám prostě zlatou maminku. Jedno obyčejné "díky" za pomoc by mi stačilo. Za těch sedmnáct let jsem se ho nedočkala a asi ani nedočkám...

27. 2. 13 - Úsměvný den s Ollym

27. února 2013 v 19:09 | Nausy
Po ranním nevysvětlitelném úkazu dobrovolného učení sociologie (ano, to volno začíná být úmorné), jsem se rozhodla, že je na čase vyrazit mezi lidi. Protože jsem se celé včerejší odpoledne toulala po lesích, volba padla na centrum města a obchodní dům.
Samozřejmě sama. Tak to bývá, když většina lidí je horách, další většina tráví čas se svou drahou polovičkou (sakra, proč ten můj musí být na přednáškách v Praze?) a s těmi ostatními, co tu zbyli, nechci mít nic společného. Ono na druhou stranu to má výhodu - nikdo do vás nic nehustí a v klidu si prohlédnete věci.

26. 2. 13

26. února 2013 v 19:01 | Nausy

Zdravím,
po dlouhém uvažování jsem si dnes opět založila blog. Můj minulý, nesoucí stejné jméno, jsem jednoho krásného dne smazala. Dnes už ani nevím proč. Bylo to imlupsivní rozhodnutí, ale díky tomu dnes můžu začít s čistým štítem (teda, dokud na mě nenarazí někdo, kdo mě zná ;] ).
Má přezdívka je Nausy. Jsem lehce ztřeštěná a melancholická dušička, která pookřeje, když jí do ruky vrazíte kvalitní knihu nebo vyjde nový díl Supernatural :)
 
 

Reklama

Rubriky